Nejen supermodelky a hvězdy stříbrného plátna mohou vypadat skvěle. Každá žena může využít kouzel a triků ve prospěch svého půvabu. Slavný citát praví: "Neexistuje ošklivých žen, jsou jen ženy, které nevědí, že jsou krásné!" A právě naučit ženy poznat své zkryté půvaby, ovládat kouzla a triky a změnit nejen vzhled, ale někdy celý postoj ke svému okolí, to je posláním vizážisty. Vizážista Vám poradí jak se orientovat mezi stovkami lahviček a barev na pultech parfumerií, jak si vybrat a hlavně jak s nimi zacházet. Zkrátka jak vypadat půvabně, zářivě a přitažlivě. Naše pozvání dnes přijala profesionální vizážistka a odborná poradkyně v oblasti osobní image Lucie Huber.

Salony: Dobrý den, vítám Vás a půjdu rovnou k věci. Prozraďtě nám, jak jste se k profesi vizážistky vůbec dostala?
Lucie Huber: Již odmala jsem byla holčičkou, která se ráda činčá a půjčuje si maminčiny malovátka, oblečení a boty. Když jsem začala dospívat začalo mě zajímat šití a také výroba šperků. Také jsem začala později malovat textilními barvami na oblečení. O mánii v kupování dekorativní kosmetiky se nemusím ani zmiňovat v minulém čase, zůstala totiž dodnes. Neustále jsem zkoušela nové líčení, vyhradila jsem si třeba celý den, kdy jsem se líčila a opět odlíčila, pořád dokola, zkoušela jsem věci, které jsem vídala v televizi nebo časopise. Moc mě to bavilo, úplně jsem líčení propadla. Jít na diskotéku znamenalo naprosto běžně i čtyři hodiny příprav. Dnes už na to bohudík (bohužel?) nemám čas. Ráda jsem hrála roli poradkyně, když jsem kamarádkám radila, co si obléci, jak se nalíčit. V devatenácti jsem odešla do Německa, kde jsem zůstala téměř tři roky.

Salony: Co Vás na téhle zajímavé profesi nejvíc lákalo a co bylo nakonec tou rozhodující příčinou, že jste zakotvila natrvalo?
Lucie Huber: Než jsem se stala oficielně vizážistkou, věnovala jsem se marketingu. Přesto, že jsem tuhle práci milovala, snila jsem o tom, začít s vizážistikou naplno, což se mi nakonec podařilo, prošla jsem kurzem pro vizážistiku a barvovou typologii u AVS (Asociace vizážistů a stylistů ČR) a přidala jsem k tomu kurs Fotomakeup, který se specializuje na líčení pro fotografii. Nejvíce mně lákala práce s lidmi, která je skloubená s poradenstvím. Ráda lidem radím, ráda je dělám šťastnými, krásnými. Rozhodující byla jen odvaha. Velmi dlouho jsem to odsouvala, říkala jsem si, že cesta k této práci bude trnitá a proto zůstávala jen mým velkým koníčkem. Jednoho dne jsem si vyhledala možnosti školení a řekla si: „Teď nebo nikdy“. Každému začínajícímu vizážistovi by mělo být jasné, že to není práce, kterou si hned ze začátku můžete vydělávat na živobytí. Trvá dost dlouho, než se člověk usadí a začne vydělávat. Počáteční výdaje jsou dost velké. Je důležité, aby měl po svém boku někoho, kdo mu pomůže, kdo bude stát při něm a kdo ho finančně podpoří.

Salony: Myslíte si, že vizážistu může dělat každý, nebo máte pocit, že je to souzeno jen někomu?
Lucie Huber: Nerada bych se někoho dotkla, ale myslím, že některé z vizážistek (mužů tolik neznám) by si měly sáhnout do svědomí a měly by přehodnotit, zda je to ta pravá činnost, kterou by měly vykonávat. To, co slýchám od svých klientek je trestuhodné a především smutné. Nám ostatním to dává pak punc břídilů. Lidé jsou nedůvěřiví a ani se jim nedivím. Pokud někdo přijde s cestovním kosmetickým kufříčkem, špinavými štětci, dvěma rtěnkami, s umaštěnými vlasy a nenalíčeným obličejem, pak mu opravdu titul „vizážista“ nepřísluší. Můj názor je takový, že pokud chce člověk dávat moudro, má podle toho také vypadat a chovat se tak. Musí v lidech vzbudit důvěru, respekt. Důležité je mluvit, diskutovat, dát klientce najevo, že jedině ona mě teď zajímá a že má spoustu krásných rysů, které stačí pouze podtrhnout. Tím, že budu vypadat, jako bych právě vstala z postele, také nezískám příliš nových klientek, spíš naopak.

Salony: Mnohdy se setkáváme s tím, že si někdo pod slovem vizážistka představuje vlastně pouze kosmetičku, která Vás nalíčí. Mohla byste nám prozradit co vše profese vizážistky obnáší?
Lucie Huber: Ano, v tom máte pravdu. Nicméně já si myslím, že je lepší umět jednu věc hodně dobře, než dělat dvě napůl. Ale vrátím se k Vaší otázce. Kosmetička se věnuje pleti, jejímu ošetření, některé kosmetičky poté i nalíčí, ať už denně či večerně. Tím to většinou končí. Vizážista se pleti nevěnuje, věnuje se líčení, tedy kosmetice dekorativní, nikoli pěstící. Specializuje se na líčení pro různé příležitosti (denní líčení, svatba, společenské líčení, líčení pro fotografii, kreativní líčení atd.). Dále se věnuje poradenství v oblasti image člověka (do toho spadá např. doporučení líčení, styl odívání, vhodný účes, barvy, ale i doplňky), barvové typologii atd. Vždy záleží na vizážistovi, někdo nabízí i některé další služby.

Salony: Myslíte si, že většina žen zná nebo umí odhadnout svůj barvotyp? Lze toho dosáhnout pouze vlastní intuicí, nebo potřebujeme pomoc právě vizážisty?
Lucie Huber: Možná je někdo tak nadaný, že je schopen určit svůj typ sám, nicméně naprostá většina lidí toho schopna není a měla by se obrátit právě na typologa, který je na tuto činnost školen.

Salony: Mnoho z nás se cítí dobře v barvách, které našemu typu vlastně vůbec nejsou určeny. Podobně je to i se stylem oblékání. Jaký je Váš názor na dodržování všech těchto pravidel?
Lucie Huber: Já osobně jsem zastáncem dodržování pravidel, ale týká se to spíše studených a teplých barev, tedy jejich kombinování. Pokud jsem studený typ a smíchám studené barvy, ačkoli jedna z nich přísluší druhému studenému typu, pak je to sice malá chybička, nicméně i tak můžu vypadat dobře. Pokud smíchám studené a teplé barvy, dopadá to zpravidla katastrofálně. Je mi jasné, že někteří lidé tyto rozdíly nevidí, stejně jako nejsou schopni rozlišit červenou a oranžovou nebo třeba růžovou. Pokud je někdo přesvědčen o tom, že se cítí v teplých barvách skvěle ačkoli je typ studený, pak není o čem diskutovat. To, že se cítí dobře a je sám se sebou spokojen je přeci to nejdůležitější. Já jsem tu pro klienty, kteří nevědí, jaký jsou typ, chtějí zlepšit či změnit styl odívání, jednoduše řečeno - „necítí se“. V tomto případě zasáhnu ráda a je mi potěšením přivést klienta na správnou cestu tak, aby byl spokojen sám se sebou. Moje krédo je, že nikdy nevnucuji, pouze se snažím poradit.

Salony: Vy sama dodržujete nějaká pravidla nebo máte svůj vlastní styl? Prozradíte nám něco o Vašem oblékání a líčení?
Lucie Huber: Co se týče barev, pak dodržuji pravidla. Je to opět o tom, co jsem již psala. Pokud chci radit lidem, jak se oblékat a líčit, musím jít já sama příkladem. Jistý vztah k barvám ale musím mít již vrozený, pokud pominu několik krátkých období z mého dospívání, kdy jsem se snažila nosit teplou hnědou a zelenou, jelikož to bylo „in“ přestože jsem studený typ, pak jsem vlastně vždy měla ráda barvy studené, syté, výrazné. Tedy ty, které se hodí přesně mému typu. Miluji především modrou, na tu jsem přímo maniak. A netýká se to jen oblečení, ale i doplňků do bytu a podobně. Že jsem této barvě propadla o mě vědí přátelé a rodina již řadu let. Další oblíbené barvy jsou červená, černá a růžová. Např. k růžové jsem měla jako malá odpor a naučila se jí nosit až někdy ve dvaceti letech. Svůj styl jsem již nalezla, ačkoli to trvalo několik let. Ujistila jsem se v teorii, že klasická, elegantní nebo ležérně-elegantní móda jsou pro mě to pravé. Ve sportovním oblečení se cítím dobře málokdy. Ráda se výrazně líčím, někdy mám ale dny a nebo jsou to spíše příležitosti, kdy je vhodnější líčení nenápadné, decentní.
Z kosmetiky mám ráda krémy od Yves Rocher, poznala jsem tuto značku v Německu a od té doby na ni nedám dopustit. U dekorativní kosmetiky se to nedá říci tak přesně, jelikož zkouším stále něco nového a experimentuji, míchám různé značky dohromady atd. Nicméně nedám dopustit na make-upy od Max Factor a sypký pudr od Avon Cosmetics.

Salony: Změna image není jenom změna make-upu. Mnohdy jde o celkovou proměnu, která je vidět hlavně navenek. Jak se projevují změny v psychice klienta nebo klientky? S jakými ohlasy se setkáváte?
Lucie Huber: Bohudík (a teď to raději zaklepu) se setkávám ve většině případů s velmi pozitivními ohlasy. Když to hodně nadnesu, přijde žena, která třeba i tuší, že v ní něco je, ale neví to. Příliš si nevěří. Odchází královna, žena s neotřesitelným sebevědomím, která se těší na další dny a na ohlasy svých známých či přátel. Některé klientky i nadále nosí tytéž barvy, totéž líčení a myslí si své, ale je jich málo. Většina klientek nepřijde pouze ze zvědavosti, rozhodly se udělat krok, změnit své já, vyzdvihnout své kvality. Pak je změna dokonalá a já i klientka máme velkou radost. A skutečně není nad děkovná slova a zářivý úsměv sebevědomé ženy, která se cítí dobře a sama sebou. Toto je především odměna za mou práci. Mnohdy se žena najde v úplně jiném stylu oblékání, po letech klasické módy zjistí, že ležérní nebo sportovní styl ji sedí mnohem lépe a cítí se v něm skvěle. Ne každý z nás je schopen na to přijít sám. Dnešní ženy se již nemusí stydět a nemusí mít zábrany se přijít poradit. Je to běžná, samozřejmá věc. Tak jako jít ke kadeřnici nebo třeba na nákup. Je to součást života. A je na nás, jaký si ho uděláme.

Salony: U mnoha žen je velkou překážkou k návštěvě vizážistky ostych. Touží po změně, ale nechce se jim udělat právě ten rozhodující krok. Podle mne je ideálním řešením tohoto problému Vaše „Make-up párty“. Můžete popsat našim čtenářům, jak taková párty probíhá?
Lucie Huber: Ano, myslím, že „Make-up party“, kterou pořádám je v tomto směru velmi elegantní řešení. Je to velmi příjemná záležitost nejen pro mě, ale především pak pro klientky. V cizině je naprosto běžné, že se sejde pár přátel u někoho z nich doma, a za nimi domů přijede někdo, kdo jim nabízí různé zboží. Řekněme, že se sejde pár kamarádek, které se ostýchají k vizážistce jít osobně. Jsou mezi svými, v příjemném, známém prostředí, pijí si svou kávičku a mají pocit převahy, což je dost důležité. Já jsem sama, jich je více. Party začínám úvodem o tom, co je ten večer čeká, což je poradenství každé z účastnic o stylu odívání, způsobu líčení, určení barvového typu, příkladné nalíčení jedné nebo několika klientek (zaleží na počtu osob a jak jsme na tom s časem), může do toho spadat i konzultace nynějšího šatníku. Je to skutečně party šitá na míru, řídím se vždy přáním klientek, snažím se, aby byl večer pro ně co nejpříjemnější, aby se odreagovaly, zapomněly na každodenní stres (a v tomto období je ho skutečně mnoho!), aby se uvolnily a našly novou cestu svého já, jiný a třeba zajímavý způsob líčení, oblékání atd.

Salony: Vím o Vás, že poradenství v oblasti barvové typologie, líčení pro speciální příležitosti a make-up párty jsou jen část Vaší profesionální činnosti. Prozradíte nám, čím vším se zabýváte a co patří mezi Vaše zájmy?
Lucie Huber: Zcela určitě se nejvíce ze všeho zabývám Fotomake-upem. Fotomake-up, tedy líčení na fotografii je zcela odlišné, než je líčení denní či večerní. Tato práce je mnohem náročnější ať už časově nebo fyzicky. Musí se používat jiné barvy i jiné přípravky, jelikož pod umělým osvětlením se vše změní. Spolupráce s fotografem je velmi úzká, člověk musí znát jeho představy a umět s ním komunikovat. Líčení modelek na molo zpravidla bývá mnohem kreativnější a výraznější než líčení klasické.
Dále líčím také nevěsty a jiné slavnostní příležitosti jako jsou promoce, plesy, vernisáže apod. Mezi další činnosti patří i úzká spolupráce s Vaším portálem Salony.cz, píši články, čtenářky naleznou také rady a tipy v oblasti líčení a ještě pak Poradnu, kde se snažím radit čtenářkám s jejich problémy. Co se týče soukromí pak patří mezi mé koníčky šití, vaření, hudba a tanec.

Salony: Výhodou Vaší profese je stálá změna. Většinou docházíte Vy za svými zákazníky nebo na akce, kde líčíte. Toto s sebou přináší ale také spěch, nervozitu a stres. Jak se Vám daří odolávat těmto mnohdy náročným situacím?
Lucie Huber: Většinou docházím ke klientce, někdy například do salonu, kde hned po hotovém účesu začnu líčit. Někdy se jedná i o jiné akce. Stres je přítomný téměř vždy, především jedná-li se o svatební líčení nebo jiné večerní, kdy máme s klientkou vyměřený přesný čas. U svateb je to zřejmě nejhorší, klientka bývá nervózní, kolem pobíhá spousta lidí a někdy se jedná skutečně o „polní podmínky“. Je to mnohdy velmi náročné. Když pak člověk vidí, jak se práce povedla a jaký má výsledek úspěch, je to velmi příjemné a stres je pryč.

Salony: Máte nějaký svůj zaručený recept na relaxaci?
Lucie Huber: Můj zaručený recept na relaxaci je plná vana voňavé pěny, vonný olej, svíčky a sklenka dobrého vína. Také dobrá (a dlouhá) masáž nebo návštěva kosmetičky je pro mne velmi uvolňující...

Salony: Obvyklá otázka, kterou v tomto „křesle“ pokládám našim hostům, se nevyhne ani Vám. Co si představujete pod pojmem „zdravý životní styl“ a "zdravá výživa"?
Lucie Huber: Tak toto je skutečně těžká otázka. Pod tímto pojmem si představím pojídání zdravých jídel, cvičení, neustálý pohyb, spoustu vitamínů, procházky a pobyt na venkově. Musím se přiznat, že se snažím se tomuto stylu přiblížit, ale marně... Pravidelně cvičím, dodržuji určitá pravidla ve stravě jako málo cukru, zásadně olivový olej místo tuků živočišných, hodně mléčných výrobků, tmavé pečivo atd. Nicméně i tak vidím, že k dokonalosti to má hodně daleko… Zdravá
výživa ano, ale jen do určité míry. Jsem velký gurmán a tak vše, co jím, musí být dobré. Vaření je můj velký koníček a údajně vařím velmi dobře. Strašně ráda experimentuji s kořením, mám ho spoustu druhů, v létě si pěstuji vlastní bazalku, tymián a podobné bylinky. Koření je základ jídla a já kořením hodně. Miluji ostrá jídla, ale pochopitelně žaludek potřebuje i něco mírnějšího. Ze všech kuchyní mi přirostla k srdci italská, čínská a indická, nejraději ale vařím italskou. Abych se přiznala, českou kuchyni nemusím, snad až na bramboráky a kulajdu, tyhle jídla miluji. Ale snad je to i dobře, česká kuchyně se skutečně do pojmu „zdravá výživa“ příliš nehodí... Taky velmi ráda peču, ale v poslední době jsem si pečení zakázala. Nesníst celý jablkový závin (který je ještě horký, voňavý po jablíčkách, ořechách, skořici a rozplývá se na jazyku....) na posezení – no řekněte, jde to?

Salony: Co byste jako vizážistka popřála či poradila na závěr nejen svým klientkám, ale všem ženám?
Lucie Huber: Ráda bych popřála a poradila všem českým ženám, aby se nebály návštěvy vizážisty, uvidí, že je to velmi příjemný zážitek. Dále bych jim přála, aby více experimentovaly, aby zkoušely, nebály se nových věcí, nových barev, prostě aby si s módou a líčením trochu pohrály. Účelem přeci není, aby ženy vypadaly jedna jako druhá. Přeji jim, ať jsou samy sebou, naleznou se a ať se nestydí a nebojí nového. České ženy jsou podle mého názoru nejhezčí na světě a je škoda neukázat přednosti. Nejde tu o dokonalost, té máme z televize plné zuby. I muži mají nakonec rádi osobitost, nápaditost a třeba i velký nos. Nakonec, proč ne? Milé dámy, nezapomínejte, že každá žena může být krásná! Každá z Vás je osobnost! Stačí jen podtrhnout co je třeba a zakrýt, co je překážkou. Takže vzhůru do toho!

Magic Woman
Praha
tel: 602 853 275
e-mail: woman@seznam.cz

Listopad 2002

Upozornění!
Salony.cz jsou majitelem autorských práv na uveřejněný rozhovor. Uveřejněné fotografie jsou použité se seouhlasem autora. Kopírování, nedovolené rozšiřování či jiné použití zveřejněných fotografií nebo textu bez souhlasu autorů je zakázáno a bude považováno za porušení autorských práv.
Copyright © 2002 Salony.cz
Photo © Roman Sorrel